1. den (28.6.2013)

Po zkušenostech s nekonečnou dopravou autobusem do Rumunska (2007) jsme se chtěli tomuto typu dopravy vyhnout obloukem. Minulý rok (2012) při přechodu bulharského pohoří Rila jsme volili kombinaci přejezdu autobusem do Vídně a dále letecky do Sofie. Letecké spojení do Makedonie není ale nikterak jednoduché, obvykle s přestupem, a tomu také odpovídá cena. Jako dobrá varianta se tedy jevila cesta vlakem. Jízda bude sice trvat dlouho dlouhých 24 hodin, ale vlak je vcelku pohodlný a o zábavu určitě bude postaráno.

Finální variantou byl zvolen spoj z Prahy do Bělehradu a dále do Skopje. Výhodou byl noční lůžkový přejezd právě z Bělehradu do Skopje. Odjezd z Prahy byl naplánován na 05:39, což bylo sakra brzo. Jako mimopražští (Berky, Mates) jsme řešili dilema, zda se spolehnout na první ranní spoj a riskovat zpoždění a komplikace hned v úvodu expedice, nebo vyrazit do Prahy den předem, zajít na poslední poradu do hospůdky a přespat u známých v Praze. Nakonec jsme zvolili jistotu v podobě přespání v Praze. Večer jsme se tedy sešli s Matesem v hospůdce na Žižkově, kde jsme probrali poslední detaily cesty.

DSCF0687.JPG P1070206.JPG

Ranní setkání na Hlaváku s Pínikem proběhlo hladce. Všechny jízdenky jsme měli již s předstihem nakoupené, takže nic nebránilo klidnému nástupu a odjezdu z Prahy. První hodiny cesty jsme trávili odpočinkem a krátkým spánkem. Únava z krátkého spánku byla znát. Cesta byla ale dlouhá, takže spánek byl očekávanou aktivitou. Posledního člena expedice Honzu jsme nabrali v Bratislavě. Složení expedice bylo kompletní.

P1070202.JPG P1070204.JPG

První větší zastávkou byla Budapešť, kde jsme dokoupili zásobu plechovek piva. Cestu si krátíme hraním karet. Zmatky jsou dobrou variantou pro odlehčenou náladu ve vlaku. Mates jako první poražený platí rundu pivek. EU jsme profrčeli jako blesk a přijíždíme na hranice se Srbskem. Poznáváme, že opouštíme Schengenský prostor a kontrola na hranicích je docela podrobná. Naštěstí s pasem EU země nemáme žádný problém. I tak ale celkově nabíráme cca 40 minut zpoždění. S ohledem na hodinovou rezervu na přestup v Bělehradu jsme maličko znervózněli. Nikdo nevěděl, co čekat od srbské železnice.

P1070207.JPG P1070210.JPG

V Srbsku trávíme většinu trasy na jednokolejce uprostřed polí, ale kupodivu jsme ztrátu stáhli na přijatelných 30 minut. Původní myšlenka o krátkém porozhlédnutí po městě bere za své a z Bělehradu si odnášíme pouze jednu fotku před hlavní budovou nádraží. Raději hledáme náš další spoj, kde bychom měli mít k dispozici lůžkovou úpravu. Tady teprve začal ten pravý orient expres, kvůli kterému jsme zvolili cestu vlakem. K dipozici dostáváme 2 kupé, i když máme rezervaci jen na jedno. Rozdělíme se tedy po dvojicích a užíváme si historického vybavení vlaku. Zajímavý okamžik nastal, když přišel průvodčí a sebral nám jízdenku (hromadná včetně zpáteční cesty), že nám ji vrátí až ráno ve Skopje. Asi běžná praxe zabraňující svévolnému opuštění vlaku během noční jízdy. Úplně OK jsme s tím nebyli, ale diskuze byla vyloučená. Následně jsme se připravili na spánek, na který jsme se těšili. Jedinou kaňkou byl fakt, že vedle nás bylo služební kupé, kde se scházel celý vlak na pravidelnou cigaretku. S otevřeným oknem se ale spalo nádherně.

−−> 2. den (29.6.2013)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *