7. den (4.7.2013)

Celková vzdálenost: 33.48 km
Max. výška: 2391 m
Min. výška: 861 m
Celkem nastoupáno: 752 m
Celkem naklesáno: -1884 m
Stáhnout

Makedonie - profil - 4.7.2013

Ráno je ve znamení rozhodování o dalším putování. Dle dohody bychom měli být pozítří zpět ve Skopje. Máme tedy 2 dny před sebou, jak s nimi ale naložit. Varianta 1. počítá s prodloužením přechodu o jeden den a do civilizace sejdeme až zítra. Varianta 2. znamená zavelet k sestupu již dnes a zítřek věnovat odpočinku a relaxaci. Diskutujeme, pročítáme mapy, zvažujeme pro a proti. Nakonec volíme sestup již dnes a zítra zasloužený odpočinek.

P1070338.JPG P1070339.JPG P1070343.JPG P1070346.JPG

Dle mapy vybíráme sestupovou cestu k jezeru Mavrovo, respektive jeho směrem a kus po silnici snad něco stopneme. Začátek sestupu jde hladce, držíme se cesty, která se ale postupně vytrácí, respektive je natolik zarostlá, že nelze rozeznat, zda ještě jdeme po cestě nebo už volným terénem. Najednou narážíme na nově budovanou cestu pro auta. Samozřejmě to je jen rozhrabaná půda buldozerem, ale i tak máme radost, že máme cestu a po téhle se určitě dostaneme do civilizace. Kam jinam by vedla.

DSCF0918.JPG P1070351.JPG DSCF0924.JPG DSCF0927.JPG

Velké překvapení na nás ale čekalo po několika kilometrech sestupu, kdy cesta najednou končí uprostřed lesa. Neuvěřitelné, ale cesta je nedostavěná a zrovna jsme došli na špatný konec. Vracet se do kopce, ani v křeči. Máme toho tak akorát a i samotné klesání nám bere dost sil. Navíc se zatahuje a začíná lehce pršet. Paráda. Dle mapy by měl být nedaleko potok. Ten určitě poteče z kopce a podél něj dojdeme zcela jistě do údolí.

Nápad to nebyl špatný, ale realizace trochu pokulhávala. Koryto potoka bylo dost úzké a příkré, takže jsme každou chvíli museli přecházet na druhý břeh a zase zpátky. Cesta na jistotu, ale ukrutně zdlouhavá. Takhle se do večera do údolí nedostaneme. Navíc déšť nabývá na síle a naše dobrodružná nálada dostává zatěžkávací zkoušku. Pomalu ale jistě promokáme, je potřeba změnit strategii. Zkoumáme mapy včetně GPS polohy. Jestli to dobře čteme, tak pár desítek metrů nad námi ve svahu by měla vést cesta. S velkými obtížemi lokalizujeme něco, co vzdáleně připomíná bývalou cestu, nebo si to aspoň přejeme.

DSCF0931.JPG DSCF0935.JPG DSCF0938.JPG DSCF0939.JPG DSCF0946.JPG DSCF0947.JPG

Sestupujeme tedy nejistě dále do údolí. Prší jak z konve, navíc se prodíráme keři, od kterých jsme ještě více mokří. Nakonec narazíme na zcela zřetelnou pěšinku. Konečně. Úspěšně scházíme do malé vesničky. Tady se zastavil čas. Polorozbořené domy. Místo střechy igelity. Tady nebude lehký život. Procházíme vesnicí, nikde ani živáčka. Opouštíme vesnici a po chvíli míjíme další, tentokrát již větší se známkami života. Velkou známkou života je stádo krav v čele s býkem, který nám stojí v cestě. Zkoušíme pomalu projít, ale býk si začíná hrabat kopytem a to se nám nelíbí, raději ustupujeme. Bohužel cesta vede kolem příkrého svahu a nebude jednoduché místo obejít. Naštěstí se zničeho nic objevuje místní stařenka, která sotva chodí, ale všimla si nás, jak jsme bezradní a přišla nám na pomoc. Bere do ruky proutek a vydává se přímo proti býku. Strnule koukáme, jak to dopadne. Babča bude na kaši nebo býček ustoupí. Stařenka věděla, co dělá a stádo včetně býka zahání mimo cestu. Poděkujeme a s pocitem studu opouštíme vesnici.

DSCF0951.JPG DSCF0952.JPG

Dle mapy nás k hlavní silnici k Mavrovu čeká ještě pěkný kus cesty. Jako na zavolanou ale kolem projíždí týpek se starou Alfou Romeo a zastavuje. Sice má plné auto přepravek hub, se kterými obchoduje, ale ochotně vše přerovná a nabízí se, že nás sveze k silnici. Nabídku přijímáme a už si to frčíme z kopce dolů. U hlavní silnice dáme malou sváču a stopujeme směr Mavrovo jezero. Nečekáme dlouho a zastavuje nám klučina s Golfem. Dozvídáme se, že je správcem parku a jede do Mavrova. Cestou zjišťujeme, kde se dá přespat a dobře najíst. Klučina se nás snaží za nějaká éčka udat známým s noclehem. S díky odmítáme, že přespíme buď venku nebo ve stanu. Dostáváme alespoň doporučení na dobrou restauraci.

P1070353.JPG

Dovoz máme až přímo před restauraci. Paráda, zasloužený odpočinek. Sundaváme promočené věci a boty. Děláme si pohodlí a objednáme si místní Pleskavici a pivečko. Náramná spokojenost. Během večera se dáme do řeči s číšníkem, který nám doporučí vedlejší bar, že to tam večer žije. Pozvání neodmítneme a po večeři se jdeme podívat na zdejší mládež. Polkneme ještě pár pivek, ochutnáme zdejší pálenku a únava už je silnější než my. Se spaním si neděláme velké starosti a i kvůli dešti si roztáhneme karimatky v přístřešku u nedaleké prodejny s potravinami.

6. den (3.7.2013) <−− | −−> 8. den (5.7.2013)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *